Začátek dobrovolného vojenského cvičení: pot, únava a euforie z prvního zvládnutého výstřelu

Začalo to batohem na zádech, civilními botami a u některých i doprovodem rodičů. Dobrovolníci mají za sebou první týden vojenského cvičení – a rozhodně nebyl zadarmo. Týden rekruti končili nástupem na palebné čáře, s úsměvem po první ostré střelbě a se spoustou zážitků, které se nezapomínají. 

Hned po příjezdu je čekala administrativa, výstroj, výzbroj a první přepnutí do režimu, který je běžný všem, kdo nosí maskáče. Žádné zdržování, žádné výmluvy – výcvik se rozjel naplno a podle plánu.

Rekruti přišli s různými očekáváními – někteří chtěli překonat sami sebe a posunout své limity, jiní si chtěli na vlastní kůži vyzkoušet, jaké to je být vojákem. Často zaznívala i touha zvednout si sebevědomí a zvládnout něco, co většina lidí nikdy nezažije. A právě tahle vnitřní chuť něco dokázat byla během prvních dnů znát na každém kroku.

Z rekrutů se postupně stává tým. Pomohly k tomu nejen každodenní rozcvičky a pořadová příprava, ale i společné úkoly, nácviky a teambuildingové hry. Výcvik se rychle přenesl i na střelnici – od teorie a základů manipulace až po první ostré výstřely. Ty budily zpočátku respekt, ale po prvních zásazích přišla radost. A někdy i nečekaná euforie.

Některé momenty ale nebyly jednoduché. Přezkoušení z tělesné připravenosti dalo zabrat a ne všichni byli se svým výkonem spokojeni. Místo stížností však přišla prosba – o druhou šanci. Chuť zlepšit se a jít dál je přesně to, co dělá rozdíl mezi účastníkem a bojovníkem.

Na programu byly také odborné bloky – psychologická příprava, práce s chemickou maskou, ale i seminář s vojenským kaplanem, který nabídl možnost na chvíli zvolnit a zamyslet se. Závěr týdne patřil základům přežití v přírodě: rozdělat oheň, postavit přístřešek, přefiltrovat vodu – všechno si rekruti zkusili vlastníma rukama. V neděli se pak výcvik přesunul do terénu, ale ještě předtím došlo i na návštěvu Vojenského technického muzea v Lešanech a pietní zastávku v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje.

První týden ukázal, že rekruti mají chuť, disciplínu i týmového ducha. A to je ten nejlepší základ pro to, co je čeká dál.