- 30.7.2026
Strmé skalní stěny, prudké změny počasí, několikakilometrové přesuny s plnou výstrojí i navádění bojových letounů v prostředí, kde mohou o úspěchu operace rozhodovat metry. V bavorských Alpách se během aliančního cvičení Mountain Hornet 2026 připravovali také čeští příslušníci speciálních sil. Dva týdny intenzivního výcviku prověřily jejich schopnosti v osmi taktických scénářích a současně nabídly prostor pro testování technologií a postupů, které budou utvářet podobu moderního bojiště.
Mountain Hornet patří mezi nejvýznamnější alianční cvičení zaměřená na poskytování přímé letecké podpory (Close Air Support – CAS) ve vysokohorském prostředí. Každoročně spojuje příslušníky speciálních sil, předsunuté letecké návodčí (JTAC), piloty, letecké osádky i další specialisty z členských a partnerských zemí NATO. Právě kombinace náročného terénu a společného výcviku vytváří podmínky, které jen obtížně hledají srovnání jinde v Alianci.
Českou republiku letos reprezentovaly dva týmy – příslušníci speciálních sil z 601. skupiny speciálních sil a Centra podpory speciálních sil (CPSS) společně s předsunutými leteckými návodčími 22. základny vrtulníkového letectva z Náměště nad Oslavou.
Významnou roli sehráli čeští speciálové také při samotné organizaci cvičení. Již třetím rokem se na přípravě scénářů a vedení výcviku podílel v roli instruktora příslušník 601. skupiny speciálních sil, což potvrzuje respekt, který si naše speciální síly v alianční komunitě dlouhodobě budují.
Hory prověří techniku i člověka
Vysokohorské prostředí mění téměř každý aspekt vojenské operace. Omezuje pohyb jednotek, komplikuje spojení, ztěžuje logistiku a výrazně zvyšuje nároky na plánování i přesnost provedení.
„Vysokohorský terén zásadně mění způsob plánování operací. Ovlivňuje pohyb jednotek, spojení, logistiku i samotné navádění letecké podpory. Přesné určení polohy cíle, práce s nadmořskou výškou nebo plánování tras vyžadují mnohem vyšší přesnost než v běžném terénu,“ vysvětluje příslušník 601. skupiny speciálních sil.
Výzvou není pouze samotný boj. Na své limity zde často naráží i logistika – tam, kde končí možnosti moderní techniky, nastupují prostředky, které se po staletí osvědčují právě v horách. Německá horská brigáda při zásobování využívala muly a osly, schopné bezpečně dopravit materiál i do míst, kam se žádné vozidlo nedostane. Pro české vojáky představovala spolupráce s touto jednotkou cennou zkušenost i připomínku, že úspěch operace nestojí pouze na technologické převaze, ale především na schopnosti přizpůsobit se prostředí.
Osm scénářů, dva týdny nepřetržitého výcviku
Mountain Hornet není založen na jediném modelovém příběhu. Během dvou týdnů účastníci absolvovali osm samostatných scénářů, z nichž každý prověřoval jinou kombinaci schopností. Jednotky obsazovaly pozorovací stanoviště ve vysokohorském terénu, naváděly bojové letouny při použití ostré munice, prováděly noční operace s využitím laserových značkovačů, spolupracovaly s vrtulníky při ochraně konvojů nebo řídily přímou leteckou podporu z mobilních a stacionárních velitelských stanovišť.
Samotné provedení však představuje pouze malou část celé operace. „Na samotnou realizaci připadá jen zlomek času. Většinu představuje plánování, příprava a koordinace s ostatními jednotkami,“ popisuje jeden z účastníků cvičení.
Velitelé i operátoři současně řešili problémy typické právě pro horské prostředí – radiové stíny, omezené možnosti přesunu nebo rychle se měnící meteorologické podmínky, které mohou během několika minut zásadně ovlivnit průběh celé operace.
Digitalizace versus lidský faktor
Mountain Hornet dnes nepředstavuje pouze výcvik v horském prostředí. Stal se také platformou, na níž alianční armády ověřují nové technologie a taktické postupy ještě před jejich širším zavedením do výzbroje. Každý ročník proto odráží zkušenosti ze současných konfliktů a ukazuje, jak se proměňuje charakter moderního bojiště.
Jedním z hlavních témat letošního ročníku byla digitalizace bojiště. „Výrazně větší prostor dostaly bezpilotní prostředky, digitální přenos dat a systémy Digital Aided Close Air Support (DACAS), které umožňují předávat informace elektronicky namísto klasické hlasové komunikace. Ta je dnes snadno odhalitelná a rušitelná,“ říká jeden z účastníků cvičení. Vysvětluje, že cílem je zrychlit předávání informací, zvýšit přesnost a zároveň snížit riziko odhalení vlastních sil.
České speciální síly letos testovaly digitální systémy pro řízení přímé letecké podpory, moderní optické prostředky s rozšířenou realitou, nové typy výstroje i exoskeleton usnadňující dlouhé přesuny v náročném horském terénu.
Stejně výrazně se mění i úloha speciálních sil. Zatímco v minulosti často podporovaly vlastní operace v izolovaném prostředí, dnešní konflikty je stále častěji staví do role jednotek, které vytvářejí podmínky pro úspěšnou činnost větších konvenčních uskupení. Poskytují přesné informace, koordinují leteckou podporu a pomáhají velitelům získat rozhodující výhodu na bojišti.
Přestože moderní technologie hrají stále významnější roli, rozhodujícím faktorem zůstává člověk.
Několikahodinové výstupy s plnou výstrojí, spánková deprivace, nepřetržité soustředění i odpovědnost za správná rozhodnutí představují kombinaci, která prověřuje nejen fyzičku a odbornou připravenost, ale především psychickou odolnost. Ve vysokých horách navíc situaci výrazně komplikuje počasí. Jasná obloha se může během několika desítek minut změnit v prudkou bouři a zásadně ovlivnit další průběh operace.
„Nejtěžší není samotný výstup. Nejnáročnější je udržet si schopnost správně se rozhodovat i po desítkách hodin fyzické zátěže, když se počasí mění každou chvíli a na vašem rozhodnutí závisí bezpečnost celého týmu,“ popisuje příslušník českých speciálních sil.
Nové zkušenosti i další společné aktivity
Vedle nových zkušeností z výcviku si čeští vojáci z letošního ročníku odvezli také nové impulzy pro další rozvoj spolupráce se zahraničními partnery. Právě dlouhodobé vztahy mezi příslušníky speciálních sil, předsunutými leteckými návodčími a leteckými osádkami patří k největším přínosům podobných cvičení. V prostředí, kde rozhodují sekundy, přesnost i vzájemná důvěra, jsou osobní vazby stejně důležité jako technické schopnosti.
Cvičení znovu ukázalo, že připravenost na současné i budoucí operace nevzniká pouze zvládnutím náročného terénu nebo osvojením nových technologií. Stejně důležitá je schopnost spolupracovat, sdílet zkušenosti a obstát po boku aliančních partnerů v podmínkách, které se co nejvíce blíží reálnému nasazení.
„Mountain Hornet pro nás není jen další položkou ve výcvikovém kalendáři. Je příležitostí obstát v těch nejnáročnějších podmínkách po boku nejlepších aliančních jednotek, ověřit vlastní schopnosti a přivézt domů zkušenosti, které výrazně zvyšují naši připravenost,“ uzavírá český instruktor z 601. skupiny speciálních sil.
Autor: Barbora Popovová
