- 26.6.2025
Na konci května se psovodi rotný Jiří Nabytý a četař Pavel Matoušek z 225. letky bojové podpory z 22. základny vrtulníkového letectva účastnili speciálního kynologického závodu služebních psů a urvali první dvě místa. Jednalo se o obranářský závod s názvem Memoriál Jiřího Hvězdy, který se konal v prostorách rekreačního střediska Luka v Podhradí nad Dyjí. Tohoto závodu se již tradičně účastní převážně příslušníci ozbrojených složek z České republiky a Slovenska.
Memoriál má dvě kategorie soutěží – vložený závod pro juniory, psy do tří let věku, a hlavní závod pro dospělé psy. Unikátností tohoto závodu je zvládání disciplín vycházejících převážně z praxe při plnění služby ozbrojených hlídek. S ohledem na to, že vojenští psi jsou ještě „puberťáci“, účastnili se první kategorie.
Pro výkon služby jsou na vrtulníkové základně využíváni psi hlídkoví, kteří jsou společně se svými psovody zařazeni do hotovostní hlídky určené pro střežení objektů. To se odehrává formou pochůzky na určené trase, kde psovod v doprovodu svého psa prověřuje, zda se ve střeženém prostoru nepohybuje nepovolaná osoba nebo se tam nenacházejí jiná nebezpečí. U této kategorie psů je kladen větší důraz na poslušnost, obranné práce, především na razantní zákroky proti pachateli, likvidace výtržnosti nebo průzkumy objektů.
Jirka a Pavel se o svých čtyřnohých parťácích a o své práci vojenského psovoda rozpovídali.
Čekali jste výhru?
Jirka: Byla tam silná konkurence. Vůbec jsem nečekal, že získám nejvyšší bodové ohodnocení a skončím na prvním místě. Pavel získal druhé místo. Jsou to mladí psi a chtěli jsme si otestovat jejich přípravu.
Jak se vaši psi jmenují?
Jirka: Můj je Cák a je mu dva a půl roku.
Pavel: Ludvík a stejně starý.
Vy jste říkali, že vaši psi jsou bráchové z jednoho vrhu. Jak se to povedlo?
Pavel: Když jsme sháněli psa, tak jsme využili kontakt na kolegy od policie ze Zlína, se kterými jsme se seznámili během našeho působení v místní nemocnici během pandemie covid. Jeli jsme se na psa podívat, ten byl pro mě, a za půl roku tam jel Jirka. A tak jsme zjistili, že jsou bráchové.
Jací jsou? Jak se s nimi pracuje?
Jirka: Jsou to skvělá zvířata.
Pavel: Sice každý vypadá jinak, ale povahově jsou si podobní. Každý je osobnost a musí se korigovat, aby se snesli.
Jirka: Respektují se, do jisté míry.
Jaké je to plemeno?
Belgický ovčák.
Vím, že jste se se svými psy zúčastnili kynologické soutěže obranářských psů. O co šlo?
Jirka: Jednalo se o obranářský závod s názvem Memoriál Jiřího Hvězdy nedaleko Znojma. Letos to byl snad už třináctý ročník. Tohoto závodu se již tradičně účastní převážně příslušníci ozbrojených složek, hlavně policie a vězeňská služba. Organizátorem je bývalý příslušník PČR.
Pavel: Byl jsem oslovený minulý rok, zda se nechci tohoto závodu účastnit, ale mladík ještě neměl hotové zkoušky (smích). Jedná se o vložený závod pro juniory – psy do tří let. Je tam ještě hlavní závod pro dospělé psy, kde je těch disciplín víc. Za svou kariéru kynologa jsem ještě nezažil tak náročný závod. Unikátností letošního ročníku bylo plnění disciplín vycházejících z praxe. Vše bylo proložené do obraných akcí. Pro psy je složité vybídnout ho k akci a pak hned k poslušnosti a zase k akci. Jsou maximálně namotivovaní a pak musí přepnout do poslušnosti. V praxi to bylo tak, že jste byl v prostoru plnění úkolu (odložení, přivolání) a kousek od vás seděli figuranti v obleku. Ten pes je vnímá, protože je zvyklý z výcviku.
Jirka: Disciplíny byly poskládané hlavně ze zkušeností organizátora, kterým byl bývalý příslušník policie a později vězeňské služby. Soutěžící předem nevěděli přesná zadání, pouze všeobecné pokyny, aby se nemohli předem připravit.
Takže je to také o schopnostech kynologa a jeho výcvikových metodách.
Přesně tak.
Podle jakých kritérií se disciplíny hodnotily?
Jirka: Zkušený rozhodčí kynolog uděluje body podle toho, jak pes správně provede rozepsané jednotlivé cviky, např., zda pes pustí na první povel, jak pes zakročil tvrdě apod. Rozhodčí se také při udělování bodů radí s figurantem, který na svém těle cítí sílu a provedení zákusu plus je tam ještě pomocný rozhodčí.
Pavel: Je to jiné než u armády. My máme ve zkušebním řádu tři povely a takto to také se psy trénujeme. Při tom závodu, jakmile pes nepustí figuranta na první výzvu, automaticky máte nula bodů, anebo stačí dotyk do figuranta, rovněž nula. Jak říkám, hodnocení v závodu bylo velmi striktní a náročné. Pro nás to byla ohromná zkušenost.
Jirka: Byla tam disciplína, kdy dostal pes výzvu k zadržení a měl ve vymezeném prostoru zadržet pachatele. Pokud pozdě zareagujete, smůla. Rozhodčí neudělí žádný bod. To byl i můj případ, ale měl jsem štěstí, že byl můj zákrok zaznamenán také na video. Nakonec rozhodčí podle záznamu rozhodl, že Cák chytl figuranta na hraně a byl jsem obodován. Jinou disciplínou bylo hlídání předmětu. To se v armádě běžně necvičí.
Pavel: To jsme cvičili jen okrajově a měli jsme spíš problém, aby ti psi nezareagovali dřív. Podle pravidel závodu může pes zareagovat až když figurant natáhne ruku po daném předmětu. Byli jsme s Jirkou oba překvapení, že ani jeden z mladíků nezareagoval a figurant jim batoh vzal. Říkali jsme si – to není možný. Neumíme si to vysvětlit.
Jirka: Přitom na tréninku oba reagovali skvěle, bránili si to své. Naopak, báli jsme se, aby nevystartovali dřív (smích).
Kolik disciplín museli Cák s Ludvíkem splnit?
Pavel: Začínalo to nočním revírem, potom bylo tzv. odložení a přivolání psa, které prověřilo poslušnost psa, přepad, metrová překážka, hlídání předmětu, pak „áčko“ s košíkem a metrová kladina. Následovalo vytloukání, což bylo zamezení osoby v pohybu ve skupině. Prostor byl vymezen dvěma terčíky a pes musel udržet osoby v daném prostoru. Opět se hodnotila preciznost provedení cviku, úder na správné místo a rychlost.
Už víme, co pro vás bylo těžké – ovládnout psa, aby provedl cviky precizně dle stanovených norem a s co nejvyšším bodovým ohodnocením. Bylo tam něco, co vás opravdu bavilo? Kdy jste si řekli, jo, to byla pecka, to se mi povedlo.
Pavel: Oba dny byly skvělé. Vše bylo proložené obranou. Byla to ohromná zkušenost a adrenalin. Začalo to za tmy nočním revírem.
Co je noční revír?
Pavel: Za tmy musí pes ve vymezeném prostoru najít ukrytou osobu vyštěkáváním.
Jirka: Přišli jsme do prostoru brankou a bylo nám řečeno, že je tam ukrytý pachatel. Aktivoval jsem psa a on musel v přírodním terénu pracovat nosem, protože nebylo nic vidět a jeho úkolem bylo štěkotem dát vědět, kde se dotyčný nachází.
Pavel: Bylo to ztížené tím, že vše bylo bezkontaktní. To znamená, že pachatel byl za plotem a za stromem a pes se k němu nedostal. My jsme to s našimi psy cvičili a vyšlo nám to, ale je to náročná disciplína, protože v praxi to může pro psa znamenat, že pokud se k chlapovi nedostane, tak to po čase může vzdát. A během soutěže se to některým psům stalo. Naši psi to ale zvládli.
Jirka: Málokdo ty revíry trénuje v noci. Stávají se výcvikové chyby, že psi hledají očima.
Mají psi dobrý zrak?
Pavel: Názory se liší. Psi v noci vidí lépe než člověk, jsou to šelmy a v noci loví. Ale jeho hlavním smyslem je čich. My je to učíme. V tréninku klademe důraz na využívání čichu. Figurant je schovaný na stromě a pes ho musí nosem vystopovat.
Jirka: Teď jsme to trénovali. Byl jsem na stromě a sledoval jsem Cáka, jak pracuje, jak si analyzuje celý prostor a pracuje se svými smysly.
Jaké metody využíváte pro výcvik psů? Jste také kynologové ve svém soukromém životě.
Pavel: Především se řídíme rezortním řádem, ve kterém je aplikován také zákon proti týrání zvířat. Výcvikových metod je několik, důležitý je výsledek.
Jak dlouho se věnujete kynologii?
Pavel: Za svou čtyřicetiletou kariéru jsem vychoval mnoho psů. Nejvíce mě baví obranný výcvik. Od dětství jsme měli doma psa. Po vojně jsem se dostal k prvnímu psovi, kterého jsem cvičil, byl to kříženec rotvajlera, palice dubová, ale dobrý zvíře. Postupně přibyli další – argentinská doga, bandog a další. Maliňáka (belgický ovčák) mám prvního. Předtím jsem měl „řezáka“ neboli F1 (kříženec belgického a německého ovčáka).
Jakých vlastností si na psovi ceníte nejvíce?
Pavel: Tři slova – chuť do práce.
Dá se vycvičit každý pes?
Pavel: Ne. Nedá se vycvičit každý pes. Jsou tupouni, jsou arogantní a blbouni a ti, co s vámi nechtějí pracovat.
Jak dlouho jste Pavle v armádě?
Teď to bude třiadvacet let. Baví mě být vojenským psovodem.
Jirko, jak dlouho jsi ty v armádě?
Sloužil jsem dříve u 4. brn a až v Náměšti jsem se dostal ke služební kynologii v roce 2008. Ta profese mně přišla hrozně zajímavá. Byla to souhra náhod a jsem za to nesmírně rád. Je to nejlepší práce na světě.
Co na vaši práci říká vaše rodina?
Jirka: Moje děti psy milují. Oba kluci to odkoukávají a pomalu to taky zkouší na cvičáku.
Pavel: Mám to podobně. Vždy byl v rodině pes.
Co je při výcviku psa nejdůležitější?
Pavel: Nejdůležitější? Pochopit, jak máte s tím psem cvičit, jak se sehrát.
A co byste poradil Vašim kolegům, kteří s touto profesí teprve začínají?
Pavel: Získat co nejvíce zkušeností. Pochopit tohoto psa a najít si své vhodné výcvikové metody, protože každý pes vyžaduje jiný styl. Poznat svého psa. Ale hlavně, být vždy o krok napřed před svým psem v myšlení. Jakmile vás předežene, tak už ho nikdy nedoženete. Vy jste pán. Musíte předvídat. Maliňák má velice rychlý reflexní oblouk, zhruba 0,4 vteřiny. Člověk se blíží k jedné vteřině. No, tak to je (smích).
Podle čeho armádní psovod vybírá psa? Vybírá si ho sám?
Pavel: V dnešní době je to jednodušší. Dříve se v armádě nakupovalo centrálně. Dříve jste dostal psa a dělej. Já mám svého prvního psa, kterého jsem si vybral sám.
Jirka: Armáda České republiky nakupuje psy od chovatelů z civilního sektoru. Obvykle jsou to jedinci od jednoho do tří let věku zvířete. Hodnotí se především povahové vlastnosti zvířete s ohledem na to, k jakým úkolům bude pes určen. Před samotným nákupem služebního psa si instruktoři vyzkouší základní poslušnost, aport, přivolání a reakce na střelbu. Také sledují jeho aktivní obrannou reakci, zda je pes schopen aktivně bránit
a zakousnout se do rukávu. Další zkouškou je pohyb v budovách na různých površích. Následuje veterinární prohlídka včetně laboratorních vyšetření a v případě, že je pes armádou odkoupen, musí společně s psovodem absolvovat základní výcvikový kurz na veterinární základně. Vybíráme podle zkušeností a na doporučení. Máme již své kontakty u policie nebo u celní správy. Jedeme si vytipovaného psa osobně otestovat, jak se chová v daných situacích.
Pavel: Luďana jsem vybíral z pěti psů. Byl nejlepší, bez konkurence. Zaujala mě jeho povaha a chuť makat.
Jakou maximální rychlostí může pes běžet?
Maliňák může běžet i přes šedesát kilometrů v hodině. Má to za dvě vteřiny.
Děkuji za zajímavé povídání a gratuluji k výhře.
Text a foto: Štěpánka Tříletá
