- 31.7.2026
Do kasáren přijeli jako studenti s rozdílnými zkušenostmi, motivací i představami o vojenském životě. Během necelých čtyř týdnů se učili zacházet se zbraní, poskytovat první pomoc, orientovat se v terénu i fungovat pod fyzickým a psychickým tlakem. Především ale poznali, že v armádě nerozhoduje výkon jednotlivce, nýbrž schopnost spolupracovat a spolehnout se jeden na druhého. Dobrovolné vojenské cvičení pro studenty středních škol na 22. základně vrtulníkového letectva úspěšně dokončilo 113 účastníků.
Výcvik, který probíhal od 7. do 31. července, zahájilo 127 studentů. Až ke slavnostní vojenské přísaze se dostalo 84 vojínů a 29 vojínek. Čtrnáct účastníků muselo cvičení v jeho průběhu ukončit kvůli zranění nebo odešlo na vlastní žádost.
Ti, kteří na konci července nastoupili ke slavnostní přísaze, během výcviku prokázali odolnost, houževnatost a cílevědomost nezbytné k úspěšnému absolvování celého kurzu. Potřebné znalosti a dovednosti potvrdili při teoretických testech, praktických přezkoušeních i střelbách.
Od prvního nástupu až po komplexní výcvik
Program studentů vycházel z osnovy základní přípravy a zahrnoval pořadovou, taktickou, střeleckou, topografickou, spojovací, tělesnou, ženijní a zdravotní přípravu. Nechyběla ani ochrana proti zbraním hromadného ničení, hod ostrým ručním granátem, soutěž hlídek nebo závěrečný komplexní výcvik.
Jednotlivá zaměstnání probíhala na 22. základně vrtulníkového letectva, v kasárnách Vícenice, v Rapoticích a také ve Vojenském výcvikovém prostoru Březina, kde studenti absolvovali střelby a hod ostrým ručním granátem.
Pro někoho bylo největším osobním vítězstvím překonání vlastních limitů při tělesné přípravě. Jiní v sobě objevili talent ke střelbě nebo nečekanou zálibu v budování okopů a maskování. Nově procvičovaná první pomoc v poli snad pro všechny zůstane pouze užitečnou znalostí, kterou nebudou muset využít v praxi.
Po celou dobu měli účastníci k dispozici také podporu psychologa. Museli se totiž vyrovnat nejen s fyzickou náročností, ale také s pevným režimem, nedostatkem soukromí, únavou a nutností přizpůsobit se potřebám celého kolektivu.
„Šok to byl velký. Člověk si musel zvyknout na náročný vojenský režim. Bylo mezi námi ale vidět opravdové bratrství a sesterství. Náročné to bylo, ale navzájem jsme se podrželi,“ popsala vojín J. Soudný.
Právě vzájemná podpora byla podle studentů jedním z hlavních důvodů, proč dokázali náročné chvíle překonat. „Bez ostatních by to vůbec nešlo. Zejména po fyzické stránce by tady mnozí z nás bez podpory ostatních nestáli. Důležité bylo nevzdávat se,“ doplnila vojínka J. Moravová.
Rozhoduje tým
Přestože studenti přijeli do kasáren s rozdílným životním zázemím a různými důvody, proč si chtěli vojenský výcvik vyzkoušet, brzy poznali, že při plnění úkolu na těchto rozdílech nezáleží. Museli se naučit spolupracovat, přizpůsobovat se novým situacím a více si vážit času – vlastního, svých kolegů i nadřízených. Ať už při taktické činnosti v poli, výdeji stravy nebo vracení materiálu.
„Nejvíc jsem vděčná za kamarády, které jsem si tady našla, a za to, jak jsme dokázali spolupracovat jako tým. Jsem ráda za lidi, které jsem tady měla možnost potkat,“ uvedla vojínka T. Burianová.
Pro mnohé šlo také o první skutečný kontakt se zbraní a náročným pobytem v terénu. „Střelby pro mě byly asi největším šokem, protože jsem předtím nikdy nestřílela. Velice náročný byl také komplexní polní výcvik a nošení plné polní. Bylo to náročné, ale stálo to za to,“ dodala vojínka J. Moravová.
Osobní rozměr měl výcvik také pro vojína Soudného. Jeho dědeček v minulosti absolvoval základní vojenskou službu právě v Náměšti nad Oslavou. „Říkal mi, že si v armádě našel přátele na celý život a že ho tato zkušenost velmi zocelila. Teď si o tom budeme moci povídat tak trochu jako voják s vojákem,“ řekl vojín Soudný. Výcvik jej podle jeho slov fyzicky i psychicky posílil a zároveň utvrdil v rozhodnutí pokračovat v aktivní záloze.
Nejlepší vojín dokázal spojovat kolektiv
Nejlepším absolventem dobrovolného vojenského cvičení se stal vojín Matt Goj. Ocenění převzal během slavnostní vojenské přísahy z rukou prvního zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky generálmajora Petra Čepelky.
„Vojín Goj dosáhl mimořádných výsledků ve většině znalostí a dovedností získaných během cvičení. Zároveň se projevil jako vůdčí osobnost a spojovací prvek kolektivu. Vždy vystupoval s pokorou a zdravým sebevědomím a nebál se postavit za své kolegy,“ zdůvodnil jeho výběr velitel cvičení major Filip Šilhan.
Právě vojín Goj také před ostatními absolventy přednesl text vojenské přísahy.
Přísahou jejich cesta nekončí
Slavnostní vojenská přísaha se uskutečnila 31. července na 22. základně vrtulníkového letectva za přítomnosti rodin, blízkých a představitelů Armády České republiky. Absolventy přišel podpořit také zástupce velitele základny plukovník Aleš Cápal.
Generálmajor Petr Čepelka studentům připomněl, že složením vojenské přísahy završují intenzivní výcvik a současně přijímají svůj díl odpovědnosti za bezpečnost České republiky.
„Už víte, že dokážete posouvat své hranice. Každá překonaná překážka vás posílila. Nikdo vám nic neulehčoval. Přesto jste obstáli. Ukázali jste, že máte vůli i schopnosti náročné situace zvládat,“ uvedl generál Čepelka.
Zdůraznil také význam spolupráce a důvěry, které si absolventi během výcviku osvojili. Armáda podle něj není postavena na jednotlivcích, ale na týmu, v němž se každý musí dokázat spolehnout na druhého.
„Dnešní přísahou nic nekončí. Naopak. Je to začátek vaší další cesty. Ať už budete pokračovat v armádě, v aktivní záloze nebo se vydáte jiným směrem, získané zkušenosti s vámi zůstanou,“ dodal.
Zájem studentů roste
Dobrovolné vojenské cvičení pro studenty středních škol letos v celé republice zahájilo 1 130 mladých lidí. Vojenskou přísahu nakonec složilo 984 absolventů, z toho 760 mužů a 224 žen. Zatímco v předchozím roce byl výcvik plánován pro 800 studentů, letos armáda připravila téměř 1 200 míst.
Absolvováním cvičení se studenti stávají vojáky v záloze, nevzniká jim však povinnost vstoupit do aktivní zálohy ani pokračovat ve služebním poměru vojáka z povolání. Získané zkušenosti jim ale mohou usnadnit další cestu do armády, ať už formou profesionální služby, aktivní zálohy nebo studia na Univerzitě obrany.
Do kasáren Vícenice přijeli jako jednotlivci, kteří si chtěli vyzkoušet, co znamená být vojákem. Odcházejí jako tým a s vědomím, že dokážou zvládnout více, než si před několika týdny mysleli. Vojenskou přísahou jejich cesta skončila pouze symbolicky. Pro mnohé z nich totiž právě začíná.
